Kos černý ...

Kos černý není vzácný druh. Naštěstí. Hezky zpívá a svým věčným hopsáním, hrabáním v listí či šploucháním v kalužích oživuje naše okolí. No a taky by se možná mohlo říct prozatím. Kolik dříve běžných druhů se během jednoho lidského života stalo docela vzácnými.


   Kos černý ovocné sady miluje a to v každou roční dobu. V zimě ho baví ponechaná jablka, jen co sleze sníh sbírá žížaly a jiné bezobratlé živočichy. V červnu nám pomůže sklidit třešně, od léta statečně naklobává jeden plod za druhým aby zjistil zda už jsou zralé. Pomocník každým coulem

Zpěv kosa se často nesměle ozývá za teplého zimního počasí už od prosince.

V mrazech kosi mají jiné starosti ale jen co se oteplí, opět naladí svoji flétnu.

Je to nádherný zážitek slyšet kosí zpěv v syrovém předjaním podvečeru.

Kosové zpívají celé jaro až do začátku léta. Je to tím, že hnízdí opakovaně. Musí tak obhajovat hnízdní okrsek dlouhou dobu.

 

 

 

 

 

Kosům můžeme v sadu přilepšit ponecháním nebo výsadbou jeřábů, šípků, skalníků a dalších červeno-bobulových keřů.

Je to samozřejmě pomoc i mnoha jiným druhů. Nektar z květů nakrmí hmyz a bobule chutnají i dalším druhům ptáků či savců.

Kosové také ocení celoroční nabídku tekuté vody na pití a koupání. Zejména v zimě je to ale docela oříšek nabídnout kosům nezamrzlou vodu.

 

 

 


 

Pro hnízdění kos potřebuje velmi husté keře. Vezme zavděk i velkou hromadou větví. Někdy si hnízdo postaví třeba pod střechou pergoly či jiného přístřešku. Vlastní ovocné stromy jsou pro něj obykle příliš řídké a hnízdí v nich jenom vyjímečně.

 

Poslední změna: 22.03.2023